1.-3.4.2011 Soustředění Červená Řečice

První jarní víkend jsme se vydali s oběma belgickými kluky na záchranářské soustředění do Červené Řečice. Ubytováni jsme byli v penzionu U Pípalů, což byl klasický statek a kolem spousta venčících polí a luk. Paní Pípalová naznala, že záchranařina je náročný sport, a naše vynaložené úsilí na trénincích kompenzovala velkými porcemi výborného jídla, po obědě jsme byli možná ještě mrtvější než po všem tom běhání na tréninkách. A když nás nacpala polévkou a druhým jídlem, že se člověk nemohl pohnout, zákeřně vyndala ještě buchtu z trouby a uvařila kafe s domácím mlékem. No pohoda:)))

Přijeli jsme v pátek odpoledne, po vybalení a zaklimatizování jsme se navečeřeli a šli potrénovat překážky. Zestík se na ně vrhá zcela bezhlavě, ale někdy si v půlce uvědomí, že rychlejší bude to buď přeletět, nebo seskočit a letět po zemi, tak si ho musím víc hlídat. No a Šajfič zase na cizí překážky až tak nechce, ale je to čím dál lepší, teď už se zasekl jen jednou a přišlo mi, že jen tak pro to, abych si moc nemyslela:) Ale po druhém povelu se tam vydrápal a pak už fóry nedělal nikde. Pocvičila jsem si s nimi i poslušnost, se Šajdou odložení za přítomnosti vedle ležícího pejska a před nimi cvičící háravé Megginky (krásný 11.den hárání) a bylo. Musím teda říct, že jsem z přítomnosti háravé fenečky v nejlepším měla trochu vichr, byť Šajfun v přítomnosti háravek vždy odcvičil, co měl, tak pořád ještě si nejsem stoprocentně jistá, že tomu tak bude vždycky. Ale panička Megginky se chovala tak zodpovědně, že si Šajda za celý pobyt snad ani nevšiml, že tam háravka v nejlepším je.

Večer jsme jeli na zámek na noční sutiny. Rozdělili jsme se na 2 skupiny po 5 lidech, terén jsme si rozdělili tak, že jsme si do něj nelezli, bylo to fajn. Šajfun teda není moc zvyklý, že trénují 2 nebo více psů naráz, ale dobrý, neřešil to. Vzhledem k náročnosti těch 3 dnů jsem neplánovala dělat něco moc těžkýho, po vánočních těžkých hledáních potřebuju spíš zlepšit motivaci a vrátit Šajfičovi trochu sebejistoty. Takže jsme mu nachystali menší hledáníčka a delší odbíhačky, popral se s tím dobře, pokaždý si vyzkoušel něco, co ještě nedělal, ale takovou tou ne tak moc zatěžující formou. Byla jsem s jeho prací spokojená. Zestíka jsem tam jen provedla po sutině, nic jsme nedělali, protože si myslím, že měl zážitků ten první den i tak dost, tak proč to nějak hrotit. Kolem jedné jsme se dostali do postelí a velmi rychle usnuli:)

Ráno budíček, ňam snídaně a hurá na plochy. Plochy byly teda vypečené, auta se psy a s věcma pod kopcem, terény nahoře:-D Slušně jsme si všichni poběhali sem a tam. Šínečkovi jsme dělali vysílání do směrů, protože zatím jsem jeho pohyb moc neusměrňovala a samostatně hledá dobře, ale kvůli zkouškám ho potřebuju naučit i ty směry. No a Zesťouš si zaštěkal na Lucku, bavilo je to oba, takže dobrý. Na odpolední trénink jsme se vykašlali a šli jsme na vycházku. Usoudila jsem, že toho zavírání v bedničkách mají už dost, že si taky rádi protáhnou packy. No trochu se prošli, poběhali a pak si hrabali díry na poli a relaxovali. Zvládli jsme ještě překážky a poslušnost a tím jsem výcvik ten den považovala za hotový.

V neděli jsme si na statku plném zákoutíček, starých krámů, mezi kterými se dobře schovávalo, a různých takových tajuplných schovek, dali motivační hledačky a bylo hotovo. Zestík si zkusil delší odbíhačky a první svoje hledáníčka (byl nejdál tak 25m), ale nedělal mu problém najít si tetu ve tmě (hned na kraji teda) a běhal pěkně rychle, jistě, hezký to měl. Na piškotku mi ho tety vždycky přivedly.

Moc jsme si ten víkend užili, hodně jsme se naučili a teď už jen nějak to nekazit a směle pokračovat tím správným směrem a bude to dobrý:)))