Dobrovolní záchranáři – kynologové opět nebyli povoláni

V čísle 3 / 2010 časopisu Rescue report jsem se v článku „Využívání psů integrovaným záchranným systémem je podceňováno“ zmínil o současném stavu povolávání záchranných psů z dobrovolných organizací. Pokud jsem psal, že velitel zásahu z řad HZS v případě zborcení budov kolikrát ani neví, že si může vyžádat na pomoc atestovaného psovoda se sutinovým psem, tak spolupráce, potažmo využívání atestovaných psovodů se specializací plošného vyhledávání Policií ČR je opravdu tristní. Zatímco v prvním případě je na vině většinou neznalost této možnosti, v případě psů plochařů jde snad o strach Policie ČR dobrovolníky do akce přizvat. Existují sice kraje, ve kterých spolupráce probíhá velmi dobře, ale to jsou spíše světlé výjimky.

Ale strach z čeho? Má snad policie obavy, jak na ni a na jejich proklamované služební psy bude nahlížet veřejnost, najde-li pohřešovaného právě dobrovolník? Je bohužel běžnou praxí, že na prohledávání ploch jsou nasazováni nespecializovaní psi jako např. policejní stopaři nebo hlídkoví psi cvičení na zadržení pachatele. Ti navíc musí být při prohledávání na vodítku a s košíkem, aby případně pohřešovaného při nalezení nezranili. Dobrovolní kynologové nebývají voláni vůbec. Tento přístup Policie ČR k dobrovolným záchranářům – kynologům se opět projevil, respektive vymstil, na začátku července při pátrání po pohřešovaném muži (47).

Dne 5. července v 15.30 hodin se při procházce v lese za obcí Pazderny na Sedlčansku muž oddělil od své rodiny s tím, že dál půjde sám po druhém břehu potoka Musíku. Společně se opět měli setkat v místě, kde se obě cesty spojují. Přibližně po pěti minutách chůze se přestal ozývat na smluvený signál a již se svou rodinou nesešel. Muž trpěl těžkými depresemi a léčil se na psychiatrii. Proto rodina neváhala a ihned zavolali Policii ČR. Policie ještě téhož dne provedla pátrací akci. Jak sdělila tisková mluvčí ÚO Příbram por. Monika Schindlová: „Tento prostor byl prohledáván, ale jedná se o členitý terén s neprostupnými místy. Ve spolupráci s myslivci, hasiči a dalšími dobrovolníky uskutečnili policisté opakovaně pozemní pátrací akce v rojnicích. Navíc byli nasazeni dva služební psi s psovody, opakovaně zde propátral dané území vrtulník. Poříční oddíl prohledával břehy za užití člunů a nasazeni byli i potápěči, kteří propátrávali vytipované vodní plochy.“ Při pátrání byly nalezeny důkazy o pohybu pohřešovaného v těchto místech: jeho bunda a krabička cigaret. Sám pohřešovaný však nikoliv. S tímto závěrem policie případ uzavřela.

V pátek 9. 7. 2010 se rodina pohřešovaného obrátila přímo na dobrovolné záchranáře – kynology. Z vlastní iniciativy kontaktovali Bronislava Přibyla, vedoucího Záchranné brigády kynologů Praha. Ten ve velmi krátké době svolal 13 K9-týmů napříč různými dobrovolnými organizacemi (8x ZBK P, 2x ZBK UK, 1x SDH Hejnice, 2x K9 záchranná skupina Praha + 2x obsluha plavidla SZBK). Při pohledu na sestavu jednotky, je na první pohled jasné, že jakékoliv konkurenční půtky jednotlivých organizací, jdou v případě ostrého zásahu stranou. Zde se nesoutěží, ale hledá se skutečný člověk.

Velitel zásahu Bronislav Přibyl rozdělil psovody na tři družstva. Dvě družstva prohledávala levé pobřeží zátoky Slapské přehrady mezi Hlubokou a Hrazanami. Třetí specializované družstvo na utonulé, čítající čtyři psy, prohledávalo vodní hladinu.

Na souši se zdálo ideální vytvořit rojnici, respektive dvě. Nasazení záchranných psů začalo v 8:00. Jako první terén k prohledání byl určen cca 3 km dlouhý a 300 m široký pás podél levého břehu zátoky, který pokryla rojnice o pěti psech. Po poledni, po prohledání s negativním nálezem, následoval odpočinek psů, který jsme využili k poradě o dalším postupu. Dalším logickým krokem bylo opětovné prohledání terénu, který policie prohlásila za čistý a kde nalezla osobní věci pohřešovaného. Zhruba po hodině druhého nasazení záchranní psi nalezli mrtvé tělo pohřešovaného. Tedy cca po 6 hodinách v 35 °C horku od zahájení pátrací akce.

Tělo leželo v příkré stráni v hustém křoví nedaleko již dříve nalezených osobních věcí. Cca 100m nad nálezem cigaret. Tedy v prostoru, který policie prohledala a prohlásila za „čistý“. Již z vyjádření tiskové mluvčí je patrné, že takováto pátrací akce se neobejde bez specializovaných záchranných psů na plošné vyhledávání, kteří dokáží prověřit i nepřístupné terény jako je křoví, trní, rákosí apod. Navíc tito psi nechodí po konkrétní stopě jako policejní stopaři, nýbrž sbírají jakýkoliv lidský pach ze vzduchu. Díky tomu mohou nalézt i osobu, která přišla z opačného směru nebo zapadla např. do rokliny či skalní průrvy a v prohledávaném terénu tak nezanechala žádnou pachovou stopu. Taktéž je na první pohled patrné, že rojnice sestavená pouze z lidí nemůže být nikdy stoprocentně spolehlivá.

V celé České republice je 26 atestovaných psovodů se specializací na plošné vyhledávání a 24 psovodů se specializací na sutiny. Policie tedy mohla požádat o pomoc dostatek atestovaných psovodů. Neučinila tak!

Nabízí se tak hned několik závažných otázek:
 

• Proč Policie ČR nevyužila všech dostupných možností pro nalezení pohřašovaného?
• Proč se Policie ČR neobrátila s žádostí o pomoc na příslušné operační středisko (OPIS HZS), které by povolalo kynology s plošným atestem a musela to udělat až rodina pohřešovaného?
• Proč se v médiích uvádí, že nález učinila právě policie, která v neděli při pátrání dobrovolných záchranářů nebyla vůbec přítomna?

Ano, pokud by si policie vyžádala kynologa prostřednictvím KOPISu, jež by podléhal velení velitele zásahu (člena Policie ČR), pak by zpráva o nalezení těla policií, kterou do médií rozeslal Mediafax, byla akceptovatelná. To, ale není tento případ.

• Nešlo zde opět jen o prestiž Policie ČR a její presentaci před veřejností jako soběstačného orgánu?
• Nebylo by pro Policii ČR prospěšnější ukázat občanům této republiky, že je schopna spolupráce a v těchto případech využívá skutečně všech dostupných prostředků?
• Má velící důstojník pátrací akce povědomí o existenci speciálně vycvičených psů mimo Policii ČR, které si může kdykoliv vyžádat?

Policie se léta snaží změnit vnímání lidí sama sebe. Nechce být považována pouze za represivní orgán státu, ale za instituci, která pomáhá a chrání.

Bylo heslo „Pomáhat a chránit“ v tomto případě naplněno?

Obávám se, že ne zcela a přitom stačilo tak málo. Jistě, život pohřešovaného by zřejmě již nic nezachránilo, ale policie by pro to učinila maximum. Případy, kdy byli dobrovolníci povolání pozdě nebo vůbec se objevují bohužel často. Z poslední doby mohu také uvést pátrání po ztraceném vojákovi na Opavsku (Hradec nad Moravicí) z ledna až března tohoto roku. Jeho záchranářští psi taktéž nehledali.

Vyžádání si pomoci dobrovolných kynologů přitom nestojí státní rozpočet ani korunu. Tito lidé si vše financují ze svých vlastních peněz – nejen výcvik, krmivo, veterinární péči, ale i cestu na zásah. Pátrání se zúčastňují bez nároku na honorář. Zkrátka to dělají ze svého přesvědčení pomáhat lidem. Jejich odměnou je uznání od ostatních a pocit vlastní prospěšnosti. V žádném případě nesoutěží s Policií ČR. Nejde o soutěž, ale o společnou věc. O co nejrychlejší propátrání terénu a nalezení pohřešovaného. V některých evropských zemích jako je Velká Británie nebo v USA provádějí prohledávání výlučně dobrovolní záchranáři pod velením člena profesionální státní složky.

Dobrovolné záchranáře – psovody se záchrannými a vyhledávacími psy si mohou vyžádat nejen složky IZS, ale i např. starostové obcí nebo soukromé osoby, rodina či známí pohřešovaného. V každém kraji ČR je minimálně jedna organizace zabývající se výcvikem záchranných a hledacích psů. V případě nouze je možné kdykoliv záchranáře kontaktovat.

Autor:
Martin Brandner (www.sar-dog.estranky.cz)
- člen SDH Hejnice, ZBKLK, USAR CZ
- atestace plochy a sutiny, pátrání se zúčastnil jako řadový psovod