Terinky zkouška ZOP

Tak už se to fakt stalo. Po ústních přípravách a nekonečném mluvení o tom, že půjdem na ZOPky, jsme tam teda fakt konečně došly. Předcházel tomu nepatrný chaos, jeden secvik měsíc před zkouškama, který mi pomohl v tom, že na TYHLE ZOPky teda fakt nemůžeme, protože poslušnost máme naprosto příšernou. Hned druhý den po secviku jsme s Terezkou šly trénovat do lesa. Při chůzi u nohy se tvářila, že to v životě neviděla, sedni neumí a kdesi cosi. Až na táboře jsem si uvědomila její právě probíhající falešku, která asi mohla i za tuhle náladu. No milou zlatou Terinku jsem v lese seřvala na 3 doby a tím pojistila to, že na ty ZOPky ale vážně nepůjdeme. Slavnostně jsme přestaly trénovat a s úsměvem jsem sledovala pokroky Péti, která Sandy učila odložení a s velkou vervou se těšila na zkoušky. V pondělí v tom týdnu před zkouškama Lucka s Petrou zjistily, že se ještě konají zkoušky v pátek u nás na cvičáku. Trošku mi to zavrtalo v hlavě, ale žádná křeč, ZOPek ještě bude. Jenomže ve čtvrtek mě chytl rapl a začla jsem hecovat Honzika v práci, aby na ně šel, že jsou šikovný, prošel školičkou a poslušnost cvičí. Nakonec jsem mu slíbila, že když půjde, půjdu taky. Jaké bylo v pátek ráno mé zděšení, když se v práci ve dveřích objevil se psem, asi nemusím moc rozepisovat. Celý pátek se mně Honza snažil uklidnit, sliboval švýcarské čokolády za splnění i nesplnění zkoušek a na internetu hledal důkazy o tom, že ZOPky dá každá lama. O půl třetí to už moje nervy nevydržely a odnesly mě domů. Popadla jsem psa hned mezi dveřma, ještě nezutá jsem ji 2x posadila k noze, jo, dobrý, umí to. Tak jsem teda došla domů, převlíkla se, posbírala tu mou školku a jeli jsme. Na cvičák jsme dojeli zrovna když tam byli všichni ostatní účastníci nastoupeni. No co, slíbila jsem, že přijedu až za hodinu, tak jsem šla ještě vyplavit psy. Asi jsem raději měla jít na to povídání, vzhledem k tomu, že jsem ani nečetla zkušební řád.

Chvilku po tom, co jsem přišla od řeky, přijel Hans. Paní nám dala čísla 7 a 8. Byla jsem v pohodě, holky říkaly, že budou 2 skupinky a my jsme až na konci té druhé. Upřímně čísla 7 a 8 mě trochu zarazily, když Péťa měla 5 a měla být konec první skupinky, ale budiž. Neřešila jsem to a asi jsem měla. Péťa šla na plac, my jsme ještě vyřizovali nějaké formality a najednou slyším, jak nás volají. Ještě jsem se ani nepodívala, jak se co kde cvičí, pes vyvenčenej jen než jsme vlezli do auta, já totálně psychicky nepřipravena a už jsme si to mastili na plac. Zkoušky samy o sobě byly ještě rychlejší než ten veškerý stres kolem. Bylo vedro, Terezka moc chodit nechtěla, ale pan rozhodčí byl shovívavý a ty psy tam zbytečně neprudil. První část cviků jsme jakž takž zvládli, dokonce se ztrátou jen 4 bodů. Druhá část, skupinové cviky, už byla horší. Z odložení se ten malej střapec zvedl (asi 10 vteřin před koncem cviku - to mě fakt dojalo, to už mohla vydržet) a odkráčel se projít, což normálně nedělá, takže jsem byla trochu v šoku. Okřikla jsem ji, protože mě to fakt naštvalo. Ale to jsem asi neměla, naštvalo to pana rozhodčího a vytkl mi, že jsem nečetla řád. Nojo, nečetla.. ale nebyla jsem sama:-D Pak byla chůze po nepříjemném materiálu, který nebyl tak hrozný jak jsem čekala, takže jsme to kupodivu zvládly. A pak přenášení psa s náhubkem. Ten nám půjčila Petra od Sandy, protože my nic takového nemáme. Terezka si ho naštěstí začala sundavat až když měla odcvičeno. Vzhledem k tomu, že to měla na čumáčku jen jednou, když jsme zkoušely, jestli jí to bude, tak se nemžu zlobit, že to nechtěla. No a pak jsme se odhlásily a byl konec. Kromě mínus 10 bodů za odložení ve skupině (že Terezko!) nám pan rozhodčí strhl jen za to, že neumíme vstaň (trochu jsem to Terezku zapomněla naučit a když už jsme pak byly rozhodlé nejít, bylo dost času to odložit na jindy:-D) a nějaké vylomeniny při chůzi u nohy. Celkově si tam Terezka vydupala 84 bodů ze sta, což je úctyhodný výkon a sama nechápu, jak se jí to povedlo. Z naší skupinky byla čtvrtá, třetí byl Griffa a za náma byla Péťa, které se Sandy bohužel z toho tolik trénovaného odložení pokaždé zvedla. Jinak měla celou poslušnost perfektní, ale na tom odložení ztratily bohužel 20 bodů, což jí pošouplo až za nás, který jsme teda moc perfektní nebyly. :(

Zase a opět parádní zkušenost, zpětně doprovázená humorem, ale předtím mi do zpěvu teda fakt nebylo. No na příští zkoušky se začneme připravovat víc dopředu, možná i průběžně.