Barča

     »  plemeno: anglický kokršpaněl
     »  zbarvení: oranžový bělouš
     »  narozena: asi v roce 1992
     »  zemřela: 22.3.2010
     »  chovatel: není znám

     »  Barča byla můj první pes. Vzala jsem si ji z pardubického útulku, aby ji tam neutratili. Jednu packu měla vykloubenou, druhou prostřelenou, byla zarostlá a v chlupech měla zamotané ostnaté dráty a snad tunu obilných klasů. 2 dny jsme ji stříhali a dávali dokupy, než z ní bylo něco, co připomínalo psa. Doma mě s tím smrdutým cosi vyhodili, tak jsme se 2 dny potulovaly na ulici, než jsme se směly vrátit domů, tentokrát už obě. Když se Barča uzdravila po operacích, začly jsme chodit na cvičák. Jenomže jsem v té době moc nevěděla, jak na ni, takže jsme se na cvičák zase brzy vykašlaly a cvičily jsme si doma takové ty triky, pacičky, válení sudů a tak. Hodně jsme chodili na vycházky, podnikaly v létě různé výlety, brala jsem ji všude s sebou. Tehdy byla ještě jiná doba a nebála jsem se ji nechat u obchodu. V létě jsem ji posadila na lavičku, došla nám pro polárkový dort a pak jsme tam seděly vedle sebe a z jednoho dřívka baštily zmrzlinu. Všude jsme chodily bez vodítka, byl to prostě takový fajn život.
Až na ty Barči samostatné útěky. To se prostě jen tak zamyslela na vycházce, nebo si někde běhala, a najednou jí přeskočilo a zdrhla. Ze začátku to bylo téměř denně, postupně různými metodami (dobrými i špatnými, to jsem tehdy ale nevěděla) jsme došly k tomu, že Barča zdrhala jednou za půl roku s celkem železnou pravidelností. A přišla domů třeba večer, nebo druhý den. Pokaždé zvracela kuře s hranolkama, ale kromě sežrání všeho co potkala tak na svých výletech nic neprovedla. Lidí ani psů si nevšímala a když se jí jal někdo chytat, nedala se.
Když jsme Barče koupili psí kamarádku Terezku, každý nám říkal, ta čubina ti to štěně zabije. Nemá ráda psy, nepotřebuje je a tak. Opak byl pravdou. Před námi se teda tvářila, jako že se z té malé krysy pozvrací, a kdykoliv se k ní Terezka přiblížila, odcházela nebo vrčela. Ale pak jsme odešli do školy a holky měly být samy doma. Naštelovali jsme foťák na stativ a dali natáčet video, co budou holky samy doma dělat. Barča si došla pro Terezku a ležely spolu v posteli nebo v pelíšku. Vyzývala ji ke hře a chovala se k ní uplně hezky. Pak jsme přišli domů a zase to byla protivná Barbucha, jen aby před námi neztratila svou hrdost. Museli jsme se tomu smát. Postupně se na tyhle fóry vykašlala a holky spolu normálně vegetily.
Zažily jsme toho spolu moc, hodně moc. Byla první, byla jediná a jedinečná. Měla svůj psí svět, kam většina "normálních psích věcí" nespadala. Byla hrdá a soběstačná a nedala si moc kecat do svých názorů, ale přesto si myslím, že jsme spolu prožily velký kus života a že se nám to oběma moc líbilo. Dožila se poměrně vysokého věku a zemřela bez nějakého dlouhodobějšího trápení, nejspíš někde zase něco snědla a otrávila se.